Čtyřkanálový hořák je nyní průmyslově častěji používaný hořák, zde je malý a mluvíme o čtyřkanálovém hořáku spalujícím nějaký jednoduchý pracovní princip.
Čtyřkanálový hořák, z doslovného chápání není nic jiného než čtyři kanály, respektive zevnitř ven pro 1, centrální vítr 2, kanál uhelného prášku nebo kanál plynu 3, vířivý vítr 4, vnější vítr. Jeho pracovní princip je: práškové uhlí je foukané do pece rozprašovacím dmychadlem na práškové uhlí a tloušťka plamene se nastavuje kontrakcí centrální vzduchové trubice (střední vzduchová trubice je obecně nastavitelná, s určitou mírou kontrakce). Vířící vítr rozptyluje práškové uhlí určitým směrem, aby jej rozprášil a plně spálil.
Vnější vítr je stejnosměrný proud, který dokáže shromáždit divergentní tvar ohně a dosáhnout ideálního tvaru plamene. Kromě toho, že kanál na práškové uhlí je samostatný ventilátor, další tři kanály jsou systémem kontroly rizika, podle potřeby rozmístit ventily, jednou nastaveno pevné, snadno se nenastavuje. Zároveň bychom měli věnovat pozornost důležitosti sekundárního větru. Při nastavování primárního větru bychom měli zajistit objem sekundárního vzduchu. Obecně platí, že podíl primárního větru tvoří 10-15 % celkového spalovacího vzduchu a zbytek je doplněn sekundárním větrem. Protože sekundární vzduch obvykle vstupuje z chladicího válce, sekundární vzduch je horký vzduch, který může efektivně zlepšit kvalitu a účinnost spalování.
